Lidé se často z nějakého důvodu rozhodnou vzít si půjčku. Chtějí ji třeba proto, aby se měli lépe, než jak by se se svými vlastními příjmy měli, nebo chtějí, aby se neměli hůř, než je žádoucí nebo dokonce únosné. A když už si lidé takovou půjčku berou, rozhodnou se logicky v rámci možností, které mají, pro tu nejvýhodnější z nabídek, pro takovou pomoc, která je nejméně zatíží do budoucna, kdy se tato bude muset splácet.
Lidé si tedy v daném okamžiku, kdy to potřebují, vezmou tu nejlepší představitelnou půjčku, kterou se jim podaří získat. Jenže co potom nejednou s odstupem času zjistí? Třeba i to, že už taková jejich půjčka není nejdokonalejší. Někdy se totiž v pozdější době objeví i půjčky jiné a výhodnější, a někdy může jednoduše dojít i ke zjištění, že člověk nějakou lepší nabídku přehlédl. A v případě existující fixace je možné i to, že prostě daná půjčka s koncem fixace notně podražila a stala se nevýhodnou.
Je to neradostné zjištění, které ale potkává kdekoho z nás. Často zjistíme, že splácíme víc, než bychom museli, nebo že nejsou naše podmínky splácení takové, jaké by byly, kdybychom dnes měli půjčku jinou, lepší. Ale už jsme si jednou vybrali to, co jsme si vybrali. Co naděláme?
Někdy se ale nemusíme s takovou situací smířit. Můžeme mít totiž i možnost refinancování hypotéky a tedy změny k lepšímu. Takové refinancování totiž znamená, že si v určitých situacích můžeme vzít výhodnější novou půjčku, tou tu starou splatit a tím přejít od nevýhodnější půjčky k té výhodnější. Což nám třeba umožňuje platit nižší úroky a poplatky, získat výhodnější dobu splácení a výši splátek, případně si i půjčit větší obnos než prve.
A když to jde, bylo by hloupé takovou možnost nevyužít a zbytečně přicházet o peníze. Zejména v situaci, kdy máme půjčku a jsme tak vlastně v mínusu a nemáme peněz nazbyt.