Patří k velikánům naší a světové literatury, o tom nemůže být pochyb. Ve své době byl i významnou postavou veřejného a politického života, což se mu bohužel stalo osudným. Jeho rozčarování z pomnichovských poměrů v roce 1938 a štvanice na jeho osobu s vysokou mírou pravděpodobnosti ve spojení s nalomeným zdravím přispěly k jeho odchodu ze života ještě před padesátkou. Známá jsou především jeho díla, která by se moderním jazykem dala označit jako science fiction, jedno z nich obohatilo světovou slovní zásobu o slovo robot.
Že byl Karel Čapek skutečným mistrem pera s citem pro užití češtiny, dokazuje i jeho méně známé dílo Kniha apokryfů, soubor literárních střípků, které vycházely v třicátých letech minulého století v Lidových novinách. Jedná se o převyprávění „notoricky“ známých bájných a historických událostí, tak jak se vynořovaly z nejhlubších dějin lidstva až po novověk. Spisovatel však nechá jejich hrdiny hovořit současným jazykem a tím přináší čtenáři naprosto nezvyklý pohled na věc. Důležitou součástí je přijatelná fabulace, která ale nepřekrucuje, spíše nabízí zajímavou alternativu, jak to tehdy mohlo „doopravdy“ být.
Věstonická Venuše je světoznámý artefakt dokazující přítomnost vyspělé civilizace na našem území desítky tisíc let před Kristem. Nevíme ale, jak se na ni a jejího (její) tvůrce dívali jeho (jejich) současníci starší generace. Čapek možný pohled představuje výmluvným názvem O úpadku doby. Hned na počátku četby se čtenář dozví, proč byl Prométheus přikován ke skále. Že to víte? Ano, za údajnou krádež ohně, ale okolnosti a pozadí jeho odsouzení znáte také? Příběh trojské války vám jistě připomene jména Helena, Achilles, Hektor, Agamemnon a další. Co si však o nich a o tomto vleklém konfliktu vyprávěli prostí unavení vojáci před hradbami města u večerního ohně, by si tito hrdinové ke cti nepřipsali. Odskáče to i Homér, který je označen za pobudu a podplaceného jarmarečního zpěváka.
Spoustu zajímavých věcí se „dozvíte“ i o dalších postavách, bájných, biblických, skutečných či literárních. Například, že Hamlet tápal nejenom v otázce bytí, Don Juan teprve na smrtelné posteli při zpovědi doznal překvapující celoživotní trauma, či jak na tom byl Napoleon s pamětí a úsudkem o svém vládnutí. Tak se poučte.