Přeji vám to zažít a víceméně doufám, že už se vám to poštěstilo. Sedíte na nějakém představení a je jedno, co to je, ale jsou tam také menší děti. A ty se začnou smát. Často ve zcela jiném okamžiku, než byste se smáli třeba vy. Jenže vy se musíte začít smát také, když slyšíte, jak bezprostředně se řehtají ti malí.
Představení pro děti v sobě mají hodně upřímnosti. Děti vám nic nedarují, dokážou do představení vstupovat svými poznámkami a komentovat ho. Hrát pro děti je něco nádherného, ale zároveň je to mnohem těžší, než hrát pro dospělé.
Zvolit správně téma, trefit se jim do noty a do věku, aby už chápaly a aby to pro něco nebylo zase až moc primitivní. Ale pokud se vám to povede, odmění vás právě tím veselým a šťastným řehotem, který vás nabije pozitivní energií.
Vyrážet s dětmi za kulturou můžete cíleně tak od dvou let. Tedy pokud chcete, aby z toho ony něco měly. Začít můžete s loutkovým divadlem, představením klauna nebo nějakým koncertem pro děti. Z reakcí uvidíte, zda už vaše dítko má nebo nemá zájem a dokáže se na představení soustředit a sledovat ho. Vybírejte samozřejmě pečlivě podle věku. U většiny představení pro děti bývá uváděno, pro jak staré diváky je vhodné. Ale neznamená to, že když je to pro děti od tří let, tak tam s dvouletým nemůžete jít. Máte-li pocit, že by to vydrželo a bavilo ho to.
Zkuste to. Odejít se dá vždycky. A na to se raději také připravte. Že budete muset třeba někdy odejít, protože vaše dítě nebude mít zrovna náladu, bude ho to nudit a podobně. Neberte to jako své selhání, ani jako selhání dítěte. Taky nemáte vždycky náladu nebo se vám něco nelíbí. Jenže vy poslušně počkáte na přestávku, či vydržíte až do konce. Jenže dítě dá svoji nevoli hlasitě najevo a chce pryč hned. I herci s tím počítají, nebojte.
I na představení pro dospělé můžete vzít děti s sebou. Ale tady už počkejte, až budou větší a nejlépe se poraďte při koupi vstupenek na pokladně, od kolika let by to představení doporučovali.